29.03.1996  01.02.2024

Můj nejdražší Mišiku.

Stala jsem se jednou z maminek “po ztrátě”. Nikdy by mě něco takového nenapadlo. Narodil jsi se 29.03.1996 ráno. Nosila jsem Tě v bříšku 9 měsíců a dva dny. Od chvíle, kdy ses narodil, jsme spolu byli spojeni. Byl jsi zdravé miminko, s tmavými vlasy a modrýma očima. Chodit jsi začal na 13 měsících, byl jsi usměvavý a šťastný kluk. Ve třech letech jsi uměl anglicky všechny barvičky, miloval jsi dinosaury a auta. Byl jsi hloubavý, na všechno ses ptal a já do dnes s úsměvem vzpomínám, jak jsme spolu leželi u Tebe v pokojíku na koberci na břiše, a listovali si knížkou “o sexu” pro chlapce ve věku do sedmi let. Už od malička jsme o všem spolu hovořili, probírali jsme své radosti i trápení, své vzájemné pocity, pomáhali jsme si navzájem. Když Ti bylo 6 let, zkoušel jsi hrát fotbal, později aikido, a kolem 11 roku Tě chytly zbraně, balistika střely, chodil jsi do střeleckého kroužku, a byl jsi opravdu dobrý. Táta se od nás odstěhoval, když Ti bylo 12 let. O dva roky později jsme se oficiálně rozvedli. V 15 letech ses rozhodl jít na střední vojenskou školu do Moravské Třebové. Tu jsi nedostudoval, ale odnesl sis z ní další svoji vášeň: bojové sporty. Doma v pokojíku jsme ke stropu přidělali hrazdu, do garáže jsme pořídili boxovací pytel, a Ty jsi každý den makal na své fyzičce ... sport byl pro Tebe cestou, jak vypustit páru, jak se hodit do rovnováhy. Miloval jsi přírodu, jízdu na kole, lyžování. Měl jsi kolem sebe báječnou partu kamarádů. Do života Ti vstoupila Tvá první láska, Adélka. Černovlasá, štíhlá dívka, s modrýma očima ... takový anděl. Myslím, že zejména Áďa byla tím, kdo Tě v době po rozvodu formoval a podporoval. Moc ji za to děkuji. Táta se o Tebe nezajímal ... A protože Ti ten chlapský vzor chyběl, chtěl jsi někam patřit, začal ses hledat, tak Tě mimo jiné oslovila i duchovní stránka, do které spadala také psychologie, šamanství, mantry ... hodně jsi četl a znovu a znovu jsi na sobě makal ... Naši životní pouť s námi od Tvých 15 let sdílel Aleš. Muž, kterého si nesmírně vážím pro jeho dobré srdce, pracovitost a skromnost. Ve svých 18 letech ses nám oběma svěřil se svojí bolestí, týkající se nezájmu vlastního táty. Nikdo z nás jsme neuměli pochopit, proč se o Tebe nezajímá. Byly to těžké chvíle. Myslím, že měly vliv i na Tvé studium středních škol a na celý Tvůj život. Rozešel ses s Adélkou, odstěhoval ses do Vídně, kdy po návratu z ní jsi začal pracovat v realitách, ve kterých Ti to moc šlo. Rád ses oblékal. Milovali jsme spolu nákupy oblečení, povídání u sushi, či kávy, rádi jsme spolu trávili společný čas, včetně dovolených či výletů. Naši pupeční šňůru jsme od sebe fyzicky odstřihli ve Tvých 23 letech, kdy jsi začal bydlet sám. Zpočátku jsi byl nevrlý, ale uběhlo pár měsíců a začal jsi být na sebe pyšný, jak samostatný dokážeš být. I my jsme na Tebe byli pyšní. Měl jsi u nás veškerou podporu. Vždy jsi byl cílevědomý, měl jsi potřebu prosadit se, byl jsi pilný a houževnatý. Věci jsi velmi silně vnitřně prožíval. Vždy jsem Ti rozuměla, protože to mám stejné. Nechápu, že jsi se 01.02.2024 rozhodl vědomě odejít. Skočil jsi ze sedmého patra. A nechal jsi mi dopis na rozloučenou: “Mamy, miluju tě. Tati Aleši, taky. Nemohu jinak, mrzí mě to. Doktorka mě bez přečtení a z donucení nechala podepsat, že se zříkám svéprávnosti. Mám špatnou diagnózu.” Mišiku, rok a půl jsem pátrala a hledala, abych se alespoň trošku přiblížila opravdovému důvodu Tvého rozhodnutí. Nápomocni mi jsou a byli psycholožka Irenka, Tví nejbližší kamarádi, Peťa s Ríšou, i Adélka, a další. Špatnou diagnózu jsi neměl, jen jsi tomu asi uvěřil, protože Ti bylo poslední dny moc špatně. Každičký den si v hlavě probírám, co jsem mohla udělat jinak a nikdy se s Tvým odchodem nesmířím. Naši pupeční šňůru jsem psychicky nepřestřihla. Nejde to. Udělala bych cokoliv, abys tu byl! Všechny Tvé věci mám doma, v novém pokojíku / pracovně. Je mi tam moc hezky. Mé myšlenky jsou stále u Tebe. Nejde mi jít dál. Napsala jsem dvě knížky a píšu třetí. “Za Tebe”. Našla jsem totiž Tvé podklady pro napsání knížky. Miško, ty podklady jsou nádherné! Nesmírně si Tě vážím! Vidím, jak šikovný a svojí duší vnitřně nádherný jsi byl. Dovol mi podělit se s ostatními o pár úryvků, které sis napsal: Nechci vzpomínat na věci co jsem měl. Chci vzpomínat na úspěchy, úsměvy a krásné chvíle. CO JE PRO MĚ DUCHOVNOST Duchovnost je umění jít za svým srdcem, i když by vaše kroky znamenaly, že vás druzí budou považovat za blázna. Duchovnost je umění být ve spojení se sebou samým – se svou pravou podstatou, s tím, co doopravdy chcete – a být odhodláni jít za tím. Jakmile sejdete ze své cesty a žijete život podle toho, co vás naučili ostatní a co se všeobecně pokládá za správné, nežijete svůj, ale život druhých a dříve nebo později budete nešťastní. Duchovnost je souhrn vašich osobních názorů a nejposvátnějších ideálů, které vyjadřujete svým životem, díky čemuž žijete ve své Pravdě. A tím pádem i v radosti a štěstí. Oproti tomu všechna náboženství chtějí, abys věřil jim. (To ostatně chtějí i všechny vlády.) Proto nakonec všechna selhávají. Náboženství chce, aby ses poučil ze zkušenosti druhých. Duchovnost tě nutí, abys hledal svou vlastní zkušenost. Náboženství nesnáší duchovnost. Neboť duchovnost tě může dovést k jiným závěrům než jakékoli náboženství, a to žádné náboženství nestrpí. Náboženství tě povzbuzuje k tomu, abys zkoumal a přijímal myšlenky druhých. Duchovnost vyžaduje, abys odhodil cizí myšlenky a myslil sám za sebe. Náboženství je instituce a duchovnost je prožitek. Náboženství jsou instituce založené na určitých představách o světě. Když se tyto představy zakoření, stanou se doktrínami a dogmaty. Není možné je zpochybňovat. Organizovaná náboženství vyžadují, abyste věřili jejich učení. Duchovnost od nikoho nevyžaduje, abys něčemu věřil. Spíš vás nabádá, abyste si uvědomovali, co prožíváte. Vaší autoritou se stane vaše osobní zkušenost, nikoli něco, co vám někdo řekl. Duchovnost znamená přinést do Života více upřímnosti než dokonalosti, kdežto organizovaná náboženství se vás snaží přivést k dokonalosti. Duchovnost totiž vidí dokonalost ve všem a chápe, že vše se v každém okamžiku vyvíjí i vaše vlastní dokonalost. Duchovnost je otevřený systém, který se neustále rozšiřuje. Tento systém čerpá z procesu Života a ze zkušeností lidí, kteří se jej účastní. Duchovnost není tedy jediná doktrína obsažená v jediné posvátné knize, ale je to kolektivní zkušenost lidstva zaznamenaná v mnoha knihách. Duchovnost je všechno, jen ne nové náboženství. Neboť nic nemůže duchovnost rychleji zničit než tvrzení, že pochází z jediného zdroje. Duchovnost sice pochází z jediného zdroje, ale ne z jediného individuálního lidského zdroje. Pochází z jediného zdroje, který proudí celým lidstvem - a veškerým Životem. Proto její vyjádření nebude stejné u každého člověka. Bude specifickým projevem každé individuální životní formy. Tyto projevy mohou být podobné, ale nikdy nebudou totožné. Kdyby tomu tak bylo, znamenalo by to, že vzniká nové dogma. Lidé často chápou věci obráceně. Dělají z dogmat své bohy. Ale dogma není Bůh, Bůh je každý živý tvor. Bůh je Život. Proto definici božské podstaty nehledej v jediném, nýbrž v mnoha zdrojích a v procesu samotného Života. Nic neodmítej a nic nevylučuj. Neříkej, že pravda je výlučně „tady" nebo výlučně „tam". Říkej, že pravda není „ani tady, ani tam", neboť pravda je všude. Celou pravdu nenajdeš nikde a částečnou pravdu najdeš všude. Každý jednotlivý zdroj obsahuje neúplné poznání. Proto požádej všechny lidi, kteří jsou ochotni žít podle principů duchovnosti, aby považovali každou knihu a každého posla za posvátného, právě tak jako jsou posvátní oni, neboť jejich vlastní Život píše knihu jejich nejposvátnějších pravd a přináší o tom důkazy. Duchovnost je tedy univerzálním učením, na němž se podílejí všichni lidé. Všichni s ní souhlasí, neboť duchovnost není nic jiného než Život sám. Duchovnost říká, že všechno je součástí života. S tímto tvrzením nikdo nemůže nesouhlasit. Můžete debatovat o tom, zda existuje Bůh a zda všechno je součástí Boha, ale nemůžete debatovat o tom, zda existuje Život a zda všechno je jeho součástí. Pak lze už diskutovat jen o tom, zda Bůh a Život je totéž…

----------------Když tady zůstanu a postavím se démonovi tváří v tvář, nejhorší, co se může stát je, že umřu a opustím toto fyzické tělo. A moje duchovní tělo se tak dostane domů, kde bude v bezpečí a nesmrtelné… Kéž bys byl Mišiku v bezpečí, doma. Budu se snažit věřit, že jsi. Jen bych potřebovala důkaz 😊. Pošleš mi ho? Myslím na Tebe každičký den. Nezlobím se na Tebe. Jen život bez Tebe je pro mě strašně prázdný ... Nesmírně Tě Mišiku miluji! Už se nebojím smrti. Vím, že na mě počkáš. Tvoje mamka