24.03.1990  03.04.2025

Lucinko moje, stále nemůžu zastavit slzy, které ne a ne vyplavit tu bolest. Žádný rodič by neměl zažít ztrátu svého dítěte. Nepomáhají ani antidepresiva, ani psychologická pomoc, paradoxně možná proto, že ty sama jsi byla psycholog a pomáhala druhým. Jakou radost jsem měla, když jsi porodila Amálku a před rokem jsem se dověděla, že čekáte Magdalenku. Do té doby jsem netušila, že existuje něco, jako je HELLP syndrom. Měla jsi krásný porod a Magdalenka se narodila krásná a zdravá. Ještě jsi měla možnost se s ní pomazlit, pochovat, nakojit, smát se a prožívat radost maminky. Nevěděli jsme, že zanedlouho po porodu už s námi nebudeš. Bylo to tak náhlé a rychlé, pořád tomu nemůžu uvěřit. Svět se zastavil v momentě, kdy jsi ještě žila. Ale bolest, kterou prožívám tu pořád je, nejde ani vykřičet, ani vyplakat, trhala jsem vše, co mi přišlo do ruky, rozbíjela věci, nadávala, nemohla popadnout dech, nechtělo se mi žít. Jsou tu ale ty dvě tvé malé holčičky, tvá sluníčka, které mi tě připomínají a kterým budu vyprávět o jejich úžasné mamince, která by je zahrnovala velkou láskou a něhou.

Lucinko moc tě miluji. Posílám ti i s tvým bráškou velké objetí.

Máma