Krásný blonďatý modrooký kluk. Říkal si panáček z ciziny, časopis byl pro něj čapopis, často říkal až se znovu narodím, byl velmi citlivý.

14 dní před smrtí byl operován na slepé střevo. Domů se vrátil jako vyměněný, jakoby vylezl na žebřík o hodně stupňů výš, vedl vážné rekapitulace o lidech, jak je kdo užitečný. Jsem přesvědčená, že v narkóze prožil klinickou smrt.

Prožila jsem krušné chvíle, hluboké propady i stav, kdy jsem se viděla od stropu, jak ležím na posteli. Nevím jak dlouho tento pohled na sebe samu trval, měla jsem pocit že věčnost, nešlo mi to vrátit se.

Nakonec jsem se vrátila a jsem tomu ráda. Naučila jsem se milovat svůj život - že je to obrovský dar. A také věřím, že nežijeme pouze jednou, věřím v reinkarnaci, neboť jeden život je jako kapka v moři a celé moře není možné mít hned po skončení jednoho života.

Děkuji, že jsem mohla touto formou sdílet občanskému sdružení Dlouhá cesta.

Můj milý Jiříčku, nevím, jakou podobu máš teď (třeba ses už někde někomu narodil, byl jsi malý a čistý). Věřím ale, že se jednou určitě potkáme. Děkuji Ti, neboť Tvým odchodem jsi mi dal velikou šanci se tolik tolik učit, přehodnocovat, co je podstatné a co je podstatné méně. Děkuji Ti srdíčko a pevně věřím, že moje chyby, kterých jsem se při Tvojí výchově jistě dopouštěla, jsou již dávno odpuštěny.

S láskou Tvoje máma