Pro nové rodiče a blízké

Ztráta dítěte
Zármutek a truchlení
Laická a odborná pomoc
Doporučení
Doporučení pro okolí

RYCHLÝ KONTAKT pro vaši podporu

Napište nám: nejstesami@dlouhacesta.cz

Zavolejte nebo pošlete sms: 721 288 215

 

Ztráta dítěte patří k nejtěžším životním událostem. Je životním zemětřesením -  krizí, která zasahuje do všech oblastí života rodičů, rodiny a blízkého okolí. 

Ztráta dítěte zasáhne naši vlastní identitu a sebevědomí. Přestáváme rozumět světu kolem sebe, přestáváme  rozumět sami sobě. Musíme se naučit žít s úplně novým člověkem – sami se sebou. Velmi těžce zasahuje událost identitu rodičů, kteří ztratili jediné dítě. 

Krizí prochází partnerský vztah.  Úmrtí dítěte může prohloubit problémy, které jsme ve vztahu řešili či neřešili ještě před touto událostí. Může narušit vztah, který dosud fungoval. Jsme zahlceni smutkem a nejsme schopni se navzájem podpořit tak, jak bychom potřebovali. 

Kromě nás rodičů truchlí i sourozenci, kteří se v tomto období vytrácejí z naší pozornosti i z pozornosti okolí.  Děti i dospělí sourozenci jsou  velmi vnímaví k našemu chování a jejich prožívání truchlení je částečně ovlivněno tím, jak toto období prožíváme my, rodiče.

Velmi bolestná je tato událost i pro prarodiče, kteří jednak truchlí pro své vnouče a zároveň jsou zasaženi smutkem nás rodičů - svých dětí.

Krizí procházejí i naše vztahy s nejbližším okolím – s přáteli a známými. Máme pocit, že nám nikdo nerozumí, že nás nikdo nemůže pochopit. Nechceme obtěžovat ostatní svým hlubokým žalem. Uzavíráme se, přestáváme se stýkat se svými přáteli, kteří tápou a nevědí, jak nás podpořit, co říci a udělat tak, aby  nám ještě více neublížili. A my nemáme sílu jim sdělit, co přesně potřebujeme. 

Projevy psychiky se odrážejí ve fyzickém těle. Silné emoce, potlačovaný zármutek narušuje naše fyzické zdraví. Nemůžeme spát, jíst, odpočívat, ignorujeme signály svého těla, že něco není v pořádku.

Obáváme se návratu do zaměstnání. Nejsme schopni se déle soustředit, jsme unaveni, ztrácíme jistotu, zda zvládneme všechny pracovní povinnosti, které jsme zvládali dříve. Často čerpáme dlouhodobou pracovní neschopnost a aniž tomu přikládáme v tomto období význam, mohou se objevit finanční problémy. 

Procházíme spirituální krizí. Ptáme se sami sebe: Jak to mohl bůh dopustit? Jaký to má smysl a jaký smysl má můj život? Jak budu žít dál? Hledáme znamení, že smrtí život nekončí. Hledáme naději.

Dostáváme se do komunikačních stresů, musíme vyřídit spoustu věcí a svou situaci vysvětlovat cizím lidem. Vyhýbáme se debatám o dětech. Je nám dobře s těmi, kteří soucítí, ale nelitují. 

Podpůrná brožurka Rodina po ztrátě dítěte  ke stažení...

Období po ztrátě dítěte je obdobím zármutku. Zármutek provází proces truchlení, které je v případě úmrtí dítěte souhrnem normálních a přirozených reakcí na nenormální situaci.  

Mnohdy se ptáme: Kdy skončí naše truchlení a budu zase někdy normálně žít? Pro tak bolestivou a hlubokou ztrátu nelze stanovit žádné hranice ani časový hramonogram. Ostatní lidé očekávají, že se za 6 až 8 týdnů vrátíme k „normálnímu fungování", ale truchlení nad ztrátou dítěte není možné nějak časově ohraničit. Nejtěžší bývá první rok.

Symptomy truchlení na tělesné úrovni se projevují například divným pocitem kolem žaludku, staženým hrdlem, bolestmi na hrudníku, bušením srdce, svalovou slabostí a únavou. Mezi běžné emocionální reakce patří smutek, zlost a hněv, pocity viny a výčitky, úzkost a strach, vyčerpání, šok nebo otupělost. Můžeme pociťovat nedůvěru, poruchy pozornosti a paměti, pocit přítomnosti zemřelého, halucinace, poruchy spánku a chuti k jídlu a poruchy v sexuální oblasti. Všechny tyto reakce jsou po ztrátě dítěte přirozené a normální. 

V některých případech se může zármutek zkomplikovat a objeví se posttraumatická stresová porucha, jejímž znakem je to, že se nám často a dlouhodobě vrací traumatická událost a vzpomínky.

To, jak bude naše truchlení probíhat, mohou ovlivnit další faktory:

  • celková životní situace naší rodiny (počet dalších dětí v rodině, kvalita partnerského vztahu)
  • naše osobní charakteristika (věk, rodinný stav, zkušenosti se zvládáním náročných situací a osobní předpoklady k jejich zvládání)
  • intenzita vztahu s naším dítětem
  • příčina úmrtí a okolnosti úmrtí dítěte

V odborné literatuře najdeme dělení procesu truchlení na jednotlivé fáze, které se navzájem prolínají. 

První je období otřesu, konfuse, které se vyznačuje šokem, zmatením, chaosem. Je to období, kdy se nechceme smířit s realitou, nevěříme tomu, co se stalo. Projevují se obranné mechanismy, abychom situaci přežili. 

Další je období intenzivního žalu, exprese. V této fázi se začínáme orientovat v tom, co prožíváme. Učíme se nazývat věci pravými jmény, chápat proces truchlení, prožívat emoce. Přehodnocujeme vztah k sobě i k dítěti. Toto období může trvat až jeden rok. Nejbolestnějšími dny bývají výročí – narozeniny, svátky a sváteční období Vánoc, či prázdnin.

Poslední je období akceptace a adaptace. Začínáme příjmat skutečnost, že život dále pokračuje a že naše dítě v něm má své místo. Ukotvujeme svůj nový vztah k dítěti a vzpomínkové rituály. Začínáme budovat nové vztahy, posilujeme své sebevědomí.

 

Zdroje:

Naděžda Špatenková, Poradenství pro pozůstalé (Grada Publishing, a.s. 2013),

Radka Bužgová, Lucie Sikorová a kol. , Dětská paliativní péče (Grada Publishing, a.s. 2019)

Ilona Špaňhelová, Rodina po ztrátě dítěte (Dlouhá cesta, 2011)

V oblasti laické pomoci poskytujeme koordinovanou podporu prostřednictvím dobrovolníků - laických poradců - rodičů či sourozenců s vlastní životní zkušeností. Spolupracujeme s dobrovolníky z celé ČR a v rámci projektu Nejste sami je propojujeme s novými rodiči či dalšími blízkými..

Tak je možné sdílet vše, co prožíváte a o čem je těžké mluvit s nejbližšími, s někým, kdo podobnou situaci prožil, zpracoval a žije dál smysluplný a plnohodnotný život. Do projektu je zapojeno 25 dobrovolníků – laických poradců -  z celé České republiky. Laičtí poradci jsou rodiče nebo sourozenci, kteří mají vlastní zkušenost s úmrtím dítěte v jakémkoli věku a z jakékoli příčiny a pomáhají dalším pozůstalým rodičům či dalším blízkým. Všichni dobrovolníci procházejí speciálním školením, vstupními testy a pracují pod supervizí. Úkolem laických poradců je:

  • vyslechnout, soucítit a sdílet zármutek
  • pomoci pochopit zármutek a truchlení nad smrtí dítěte jako proces, který má své fáze a zákonitosti
  • poradit s praktickými záležitostmi 

Koordinátor laické podpory - Jana Horáková, nejstesami@dlouhacesta.cz, tel. 721 288 215 (denně od 9 do 18 hodin tel. nebo sms - ozveme se)


Naše činnost je založena především na vzájemné podpoře lidí s podobným životním příběhem a na principu laické pomoci. Zároveň, v případě potřeby, zajišťujeme odborné poradenství pro pozůstalé rodiče a blízké, které poskytujeme v poradně v Praze, případně  po domluvě ve spolupráci s odborníky po celé ČR.

V úvodní konzultaci vám pomůžeme zformulovat, jaký druh a forma  odborné pomoci by vám těžkou situaci usnadnila. Zjistíme její dostupnost a kontakt na odborníka. Úvodní konzultaci lze po domluvě uskutečnit osobně, telefonicky, písemně nebo po skypu.

Druhy a příklady nejčastěji využívané odborné pomoci:

  • Krizová intervence - podpora bezprostředně či krátce po události.
  • Poradenství pro pozůstalé rodiče, sourozence, prarodiče - provedení procesem zármutku a truchlení i v delším odstupu od události. 
  • Psychologické konzultace či psychoterapie - terapie komplikovaných reakcí a traumatu.
  • Sociálně-právní poradenství - orientace v sociálním a právním systému, náhrady nemajetkové újmy pozůstalým v případě tragických událostí.
  • Duchovní podpora - provedeni procesem zármutku a truchlení s křesťanskou dimenzí.

Kontakt pro domluvení úvodní konzultace - Zdena Volavá, zdena@dlouhacesta.cz, tel. 606 764 762

 

Sdílíme podpůrná doporučení k prožívání procesu truchlení:

  • Dovolte si prožívat bolest z truchlení  – prožívejte své emoce (plačte, křičte, mluvte k zemřelému, nebo se věnujte fyzické aktivitě.
  • Najděte si člověka, se kterým budete sdílet svůj smutek  – může to být kdokoliv (citlivá přítelkyně, kolega, laický či odborný poradce). Tento člověk by měl být především dobrý posluchač. Je užitečné, pokud je to někdo, kdo zažil podobnou ztrátu. Někdy je vhodnější volit někoho mimo rodinu, neboť ta je většinou ztrátou také zasažena a truchlí stejně jako vy.
  • Dělejte to, co vám pomáhá vrátit se ke každodennímu normálnímu životu  – věnujte čas aktivitám, které vás dříve uklidňovaly a bavily. 
  • Odpočívejte.
  • Řekněte si, že musíte vydržet  –  musí být nějaký vyšší důvod pro vaše přežití.
  • Přečtěte se knihy nebo poezii na dané téma, meditujte.
  • Pište si deník – někomu přináší úlevu zapisovat si své myšlenky a pocity, ale i každou maličkost, kterou jste za celý den zvládli udělat.  Můžete si psát deník zármutku či napsat dopis svému dítěti.
  • Rozdělte svůj den na krátké časové úseky.
  • Nemějte pocit viny, jestliže na chvíli na svoji bolest zapomenete a dokonce se budete cítit dobře.
  • Pečujte o sebe.
  • Věnujte pozornost tomu, co jíte.
  • Nezneužívejte léky, ani alkohol.
  • Setrvejte se svou bolestí  – zármutku nejde uniknout, je lepší jej odžít, neodsouvat.
  • Vyzvěte ostatní, aby mluvili o vašem dítěti – přátelé a rodina se tomuto tématu často vyhýbají, aby vás nezarmoutili. Můžete ostatní ujistit, že vám to nevadí a naopak vám to pomáhá. Ujistěte ostatní, že je v pořádku, když budete plakat nebo budete smutní. Většina lidí přijme váš pláč i smutek, pokud to jste vy, kdo toto téma otevřel.
  • Mluvte nahlas k zemřelému dítěti – pokud vám to pomůže cítit se lépe, klidně to udělejte.
  • Vymyslete a zrealizujte něco k uctění památky svého dítěte.
  • Je čas truchlit i přestat truchlit – stejně, jako jste si na počátku procesu dovolili truchlit, dovolte si v jeho závěru také truchlit přestat.

Zdroj: PhDr. Naděžda Špatenková - kniha Poradenství pro pozůstalé, Grada Publishing, a.s.

 

Když zemře dítě, v jakémkoliv věku a z jakékoliv příčiny, většinou se ten, kdo chce rodině pomoci, cítí bezmocný. Marně hledá slova i skutky. Žádné univerzální rady, které by zmírnily bolest rodičů a členů rodiny, bohužel neexistují. Při prvním kontaktu proto stačí krátká a upřímná věta, například: „Moc mě to mrzí, je mi to tak líto" a tiché objetí. Nebojte se plakat.

  • Určitě neříkejte:   

„Vím, jak se cítíš", pokud jste takovou situaci sami nezažili.
„Život jde dál" - rodiče, kterým zemře dítě, mají pocit, že v té chvíli pro ně život skončil.
„Bude líp, uvidíš, to chce čas" - rodiče to nezajímá ani tomu nevěří.
„Asi to tak mělo být"
„Můžete mít další dítě" - rodiče chtějí v dané situaci jen to dítě, které ztratili.

  • Vyvarujte se rad:  

Měl-a bys už.... přestat plakat, začít chodit mezi přátele, přestat se trápit a vzpomínat(!!!), začít znovu žít.... Okolí má někdy snahu rodiče „tahat" ze zármutku. Oni však potřebují prostor a čas pro svůj zármutek, potřebují si ho odžít a potřebují mít někoho nablízku, kdo jim bude trpělivě naslouchat.

  • Naslouchejte a mějte pochopení, členové pozůstalé rodiny mohou být plni vzteku, výčitek, někdy i nenávisti.
  • Pokud cítíte, že chtějí mluvit, ptejte se jich, jak se to stalo, naslouchejte. Nehodnoťte, nesrovnávejte.
  • Stahněte si brožurku Malý průvodce pro přátele a blízké
  • Nabídněte praktickou pomoc - s pohřbem, vařením, úklidem, hlídáním a zabavením dalších dětí v rodině... Zařiďte, doneste, ukliďte, pohlídejte, pomoc nabízejte opakovaně, přestože rodiče vaši pomoc možná odmítnou nebo se nevyjádří.
  • Buďte trpěliví a pochopte, pokud vám nezvedají telefony a odmítají pomoc i jakoukoli formu komunikace.
  • Nebojte se mluvit o zemřelém dítěti, sdílet vzpomínky, časem se z bolestných stanou láskyplné.
  • Vzpomeňte si na dítě, kdykoli bude mít výročí, rodiče to velmi ocení.
  • Pokud se vaše kamarádka, či známá vrátí domů z porodnice bez miminka, nedělejte, jako že se nic nestalo. Vše výše uvedené platí stejně, jako by jí zemřelo starší  či dospělé dítě.

 

Podpůrná brožurka Malý průvodce pro přátele a blízké okolí ke stažení...