Ivetku jsme odvezli na pohotovost s bolestí břicha a zvracením. Po 6 dnech na chirurgii, kdy už se těšila domů dostala sepsi a po měsíci na ARU nám odešla navždy, 12 dní před svými 34.narozeninami. Proč jsi nám Ivuško musela odejít tak brzy se už asi nedozvíme. Tolik nám chybí tvůj každodenní veselý smích,  ještě tolik bychom ti toho chtěli říct.  Ve svém životě jsi byla tak skromná a rozdávala radost každému, koho jsi potkala. Ta bolest v srdcích navždy zůstane a nikdy tě nepřestaneme milovat holčičko naše.

Maminka, tatínek, sestřička s rodinou a tvůj věrný pejsek Betinka