Nikdy nezapomeneme...

Ahoj Niky,

tak moc tady chybíš, proč nás tohle muselo potkat? Proč musí zemřít ten, kdo je milován, kdo má v sobě tolik energie a plánů a tolik chutě žít a něco dokázat? Je tady smutno a nic není tak, jako dřív. Život se nám změnil, neumíme se veselit a radovat jako dřív. To, co se stalo, nás moc bolí a nikdy bolet nepřestane.

Denně chodíme ke hrobu, zapalujeme svíčky a pláčeme a vzpomínáme na tebe, na slunce našeho života, které uhaslo příliš brzo a nikdo z nás s tím nemůže nic udělat, a smířit se s tím nám také nejde. Bolí to moc.

S láskou na tebe vzpomínáme, mamka, taťka, Lucka, David, Matýsek a Kuba

Nikča – narozená 9.7.1993. Můj jedinej sourozenec, kterého jsem měla.

Jsem o 7 let starší, tudíž je jasné, že věkový rozdíl byl mezi náma zřetelný. Když byla Nikča malá, nebavilo mě jí hlídat, starat se o ní, dělalo mi to vždy velký problém. Postupem času a tím, jak jsme rostly, jsme si začaly víc rozumět. Když Nikče bylo 20, mezi náma už to bylo úplně perfektní, měla jsem radost, že už se s Nikčou můžeme bavit o všem. Že nám ten náš sourozenecký vztah začal konečně klapat. Byla jsem za to hrozně ráda.

Bohužel jsem netušila, že tohle všechno mi tak brzo skončí a já tady zůstanu sama, bez NÍ, bez jediný ségry.

Hrozně moc mi tady chybí. Jak moc bych chtěla, aby viděla růst Matýska. A to naše druhý nenarozený mimčo. Byla by šťastná, měla by zas dalšího adepta na její milované focení. A Matýskovi, kterýho tak strašně milovala. A on jí. Pořád se na tebe Niki ptá.

Víš, že jsem se o tebe vždy tak strašně moc bála. Nevím, proč to tak bylo. Asi nějakej šestej smysl. Jen ti tam kamsi nahoru chci říct, že není hodina, abych si na tebe nevzpomněla. Strašně mi tady chybíš. Mám tě strašně ráda a je mi hrozně smutno. A věř, že se jednou zase potkáme. A všechno tam nahoře bude zase jako dřív.

Nikdy na tebe nezapomenu. NIKDY!!!! VŽDY V MÉ MYSLI, NAPOŘÁD V MÉM SRDCI.

TVOJE SÉGRA LUCKA