Marek Voženílek

*18.02.1989 †08.11.2015

Z Tvého dopisu na rozloučenou:

"26 let jsem byl nejšťastnější člověk na světě a když teď odejdu, odejdu spokojenej a smířenej se vším... Odpusťte mi! Miluju Vás!"

I my Tě, Marku, moc milujeme, milovali jsme a milovat budeme vždycky. Je strašně těžký tady být bez Tebe, život nějak přestal mít smysl...

Odpusť Ty nám, že jsme Tě nedokázali zachránit. Pořád na Tebe myslíme a věříme, že jsi vlastně pořád s námi...

máma

Dneska jsou to přesně 3 roky, Marku, co jsi odešel z tohoto světa.

Už jsem pochopila, že nikdy nezazvoníš, nezavoláš, najednou se tady neobjevíš se svým nezaměnitelným úsměvem, už nikdy neuslyším Tvůj hlas…

Přesto věřím, že tady pořád nějak jsi…

Některým lidem, které jsi měl rád, se dějí téměř zázračně dobré věci a já věřím, že na to máš nějakým způsobem vliv – pořád tady jsi s námi, okolo nás, v nás  - prostě JSI a stále pozitivně ovlivňuješ lidi, kteří tu zůstali, kteří Tě měli a pořád mají rádi a kteří na Tebe nikdy nezapomenou…