Oskárek byl vysoce-funkční autista. Už od narození byl zvláštní a chytrý, v roce a půl nám již skládal puzzle a později hrál moc rád logické hry, které byly určeny pro věkově starší. Avšak sociální dovednosti nezvládal (jak to u autistů bývá). Svou velkou láskou jsme ale "prolomili" autistické hradby a k nám byl velmi mazlivý a ochranářský.

Oskárek nám nešťastným způsobem vdechl nožičku od mimoně, která mu ucpala hlavní přívod vzduchu a nedostatkem kyslíku potom vznikl otok na mozku a mozková smrt. U doznívajícího Oskárkova tělíčka jsme posedávali, polehávali, plakali, prosili... ještě týden.

Zlatíčko naše, děkujeme Ti vroucně za to, že jsi byl (a navždy zůstaneš) součástí našeho života. Moc jsi nás obohatil a Tobě patří nesmírný vděk. Nikdy nezapomeneme - s láskou maminka, tatínek a bráška Eliášek