Bajenko, hrozně moc nám chybíš. Nikdy na tebe nezapomeneme. Posíláme ti velikánskou pusinku na obláček. Maminka tatínek a sestra Ivanka
Láskyplná vzpomínka
Barborka se narodila jako naše první dcera a jako první vnouče ze strany mých rodičů. Od malička byla moc šikovná a krásná. Opravdový andílek… v té době by mě ani nenapadlo, že se v 6-ti letech stane „andílkem skutečným“. Vyrůstala nám z ní milá holčička, které jsme už od malička říkali Bajenka.
Když měla 5 měsíců, začaly jsme spolu chodit do plavání, kam bez přestávek chodila do svých 6-ti let. Za tu dobu se opravdu naučila velmi dobře plavat. Vody se nikdy nebála, byla takový náš malý vodníček.
Měsíc po jejích 3-tích narozeninách se nám narodila druhá holčička Ivanka. Bajenka byla hodná sestřička, a mě s Ivankou moc pomáhala. Věděla jsem, že se na ni mohu opravdu spolehnout, přestože byla tak malá. Dokonce někdy dala Ivanka víc na Barborku než na mě a tím mi Barborka ulehčovala některé situace. Tvořily spolu krásně se doplňující dvojku Barborka andílek a Ivanka čertík.
Od 3 let začala chodit do školky a do tancování. Byla ve třídě oblíbená, kamarádů měla spoustu, protože byla poctivá, slušná, nekonfliktní, takže ani paní učitelky s ní neměly žádné problémy. Byla také moc citlivá. Když něco provedla, tak se vždy tvářila zkroušeně a moc ji to mrzelo. Tancovat začala jen tak pro zábavu, ale protože byla moc šikovná, svou pílí a odhodláním se dostala do výběrové soutěžní skupiny, a už ve 4 letech jezdila po soutěžích. Měla báječnou paní učitelku, ve které se viděla a právě díky ní chtěla, až vyroste, být učitelkou tance.
Byla bojácná, ale když jsme ji dodali trošku odvahy, šla do všeho a vše se jí dařilo. Měla veliký talent na vše, co vyzkoušela. Jednou jsme jí vzali na závody na kolečkových bruslích. I když na nich jezdila krátce, tak se zúčastnila a dostala cenu za největší bojovnici. Když jsme byly na předškolní prohlídce u paní doktorky, dokonce nám doporučovala dát ji do speciální třídy pro nadané děti.
V červnu 2010, na své 6-té narozeniny, dostala jako jeden z dárků aktovku do školy s koníkem, kterou jsme sháněli, kde se dalo. Moc si ji přála, koníky měla ráda a dodnes je jich plný pokojíček. Bohužel, 1. září s ní už do školy nevyšla…
V létě jsme měli naplánovanou dovolenou, na kterou jsme už také nedojeli. Na začátku prázdnin jsme se chodili koupat a jezdili na výlety. Bajenka do toho měla taneční tréninky, protože její skupina byla vybraná do Talentmánie. V úterý 13.7.2010 jsme se rozhodli, že si vyjedeme do ZOO v Ostravě. Obě holčičky se těšily, protože zvířátka měly moc rády, ale už pár kilometrů za Olomoucí náš výlet skončil. … hrozná rána, potom ticho.. a strašné horko..
Všichni jsme se dostali ven z auta až na Barborku. Ta jediná zůstala nehnutě sedět ve své autosedačce. Spousta lidí jedoucích okolo nám pomáhala. Do FN v Olomouci nás odvezla sanitka, Bajenku tam dopravil vrtulník. Čekání na pana doktora nebralo konce. Doteď mi zní v uších jeho věta..“ Dělali jsme, co jsme mohli, ale její šance na přežití je jen 1%“. Vůbec jsem to nemohla pochopit, přece se musí uzdravit, máme jet na dovolenou, po prázdninách má jít do první třídy, doma v pokojíčku je všechno dvakrát – pro ni a pro Ivanku, nemůže nás opustit … vždyť jsme jeli jen do ZOO..
Barborka bojovala o život ještě 3 dny. V pátek 16.7.2010 navždy odešla.
Barbořička zemřela vinou nepozorného řidiče, který nám na přehledné a řádně označené křižovatce nedal přednost. Zranění na tělíčku neměla skoro žádná, odnesla to ale její krásná a velmi chytrá hlavička. Barborka odešla do nebe.. Její paní učitelka nám říkala, že hodné děti, jako byla Barborka, se stanou Božími andílky.
Barborka pro nás byla vždy andílek a pořád zůstane.
Bajenečko, moc nám všem scházíš. Nikdy, nikdy na Tebe nezapomeneme a věřím, že se jednou opět všichni sejdeme.
S láskou Tvoje maminka, sestřička Ivanka a tatínek
PRO BARBORKU
BARBORKO naše milá
Ty jsi nás opustila
Proč jsme dopustili
Že jsme nedojeli k cíli
Moc hodná holčička jsi byla
Ráda jsi často snila
Byla jsi vždy hravá a milá
Nikomu bys neublížila
Byla jsi pro nás zářivé sluníčko
I když jsi nĕkdy zlobila maličko
A když jsi nĕco provedla
Vždy Tĕ to mrzelo a stydět ses dovedla
Bez Tvého úsmĕvu, bez Tvé krásy
Nastaly pro nás smutné časy
I když nám je Tvá sestřička projasnila
I přesto nám v duši díra zbyla
Nikdy nezapomeneme, jak šikovná jsi byla
Svým krátkým životem jsi protančila
Stihla jsi spoustu aktivit
Bez problémů a s velkou vůlí dokončit
Ivanka se s Tebou stále radí
Vzpomínají na Tebe i kamarádi
Z obláčku se na nás usmíváš
A tím mírníš smutek náš
Vĕříme tomu, že jako andílek
Sleduješ, jak uleháme do svých postýlek
Mĕj se, BARBORKO, mĕj moc krásnĕ
Vzpomínat na Tebe bude pro nás vzácné
Tví rodiče a sestřička Ivanka