Srdce mi krvácí, strašně to pořád bolí ...

Před 20 lety jsem byla tak šťastná, když mi v porodnici dala sestřička do náruče ten malý uzlíček... Narodil se ve 14 hodin, srdce mi štěstím přetékalo. To jsem ještě netušila, že za 18 a kousek dní mi srdce skoro pukne!!!! V lednu 9. 2009 nám odešel, kolem 14 hodin, už nikdy jsem ho neviděla, už nikdy jsem ho neobejmula...

Strašně nám pořád chybí, pořád jsme se s tím nevyrovnali, já, jeho taťka i sestra Vendulka. Jeho pokojíček je tak, jak ho opustil. Nikdo si nechceme přiznat, že už bude navždy prázdný.

Honzíku, moc Tě milujeme a nikdy na Tebe nezapomeneme, pořád budeš s námi a hlavně jsi v našich srdcích. Víme, že na nás čekáš a že se s tebou opět setkáme! Do té doby nás prosím opatruj a veď nás cestou spásy! Děkujeme a milujeme Tě!