Lukáš Najsar

*03.03.1986 †29.09.2009

29. září 2013 to budou už čtyři roky, ale nám to pořád připadá jako včera…

Luky, chybíš nám…

Památce našeho syna jsou věnovány Lukyho stránky, stejně jako podzimní vzpomínkové video na YouTube nebo zde na Vimeo.

Video k 29. narozeninám ..... Video k 5. výročí ..... 

7. výročí
Luky, chybíš mi a mám tě ráda.
Tvoje milující mamka

10. výročí
S láskou vzpomíná a nikdy nezapomene maminka

****************************************************************

Láskyplná vzpomínka

Tvé narození, předškolní i školní léta, naše společné procházky, dobrosrdečná povaha, krásné tmavě hnědé oči – stále usměvavé, dárky a růže, které jsi mi nosil, to jsou mé nejcennější vzpomínky na Tebe. Je to bolestivé a moc se mi nedaří přijmout skutečnost, že Tě tu nemám, nemohu Tě obejmout a už neslyším Tvůj hlas, jak říkáš: „Mami, potřeboval bych s tebou něco řešit.“

Snažím se tu bolest a Tvou nepřítomnost tady zmírnit tím, že se zaměstnávám činností, která se Tě týká. Shromažďuji vše, co jsi udělal, řekl a měl rád. Budu to s láskou opatrovat po celý svůj život. Děkuji Bohu za každý okamžik, za každý den, za každý rok, který jsme spolu prožili.

Luky, stále na tebe vzpomínám, mám tě moc ráda a moc mi chybíš.

Tvoje milující maminka

*****************************************************************

Fejeton – O ostýchavosti hochů
Určeno (ne)jen mužům

Tento název zní téměř jako pohádka, ale vězte, že s oblíbenými pořady pro děti nemá pranic společného. Ve skutečnosti jde o pravý horor všech adolescentů mužského pohlaví. Obecně se říkává, že mladý muž má dívku nechat vstoupit do dveří jako první, má ji chránit… S těmito výroky nezbývá než souhlasit. Pak ale bývá nepsané pravidlo, že pokud se chlapci zamlouvá určitá dívčina, měl by ji oslovit. Dnes už tyto nepsané zásady nebývají samozřejmostí, nicméně nálepky toho, že hoch by měl být první, kdo ženu osloví, se mužské pokolení již nezbaví. A díky tomu vznikají určitě velmi zajímavé a úsměvné situace. Zkusme si jednu nastínit:

Sedíte v restauraci se svými přáteli, bavíte se, ale něco vám brání vychutnat si tento jinak skvostný večer. Je to krásná dívka, která sedí u baru a jistou půl hodinu po vás pokukuje. Olizuje si rtíky, natáčí si vlasy na prstík, prostě je to neklamná známka toho, že ví nejenom o vaší existenci, ale rovněž jí nejste lhostejný. Kamarádi vás vyzývají, ať ji alespoň oslovíte, pozvete na nějaký drink či něco podobného. Ošíváte se na místě, nejste si jisti jejich přemlouváním, schází vám nějaký pořádný argument, abyste cokoli podnikli. Nakonec si dodáte kuráž, řekněme třeba povzbuzujícím energy drinkem a odhodlaně vstanete. Jdete rázným krokem směrem k ní. Čím víc se ale přibližujete, tím více si nejste svým činem jisti. Nakonec těsně před ní zahnete doleva. Namlouváte si, že jste museli okamžitě na toaletu. Ale co to? Au! Tvrdý náraz do dřevěných dveří nečekaně zhatí vaše plány. Copak? Ano, zabočili jste, nicméně jste z oné krásky nespustili oči a to byl kámen úrazu. Alespoň že se baví. A očividně nejen ona. Celá hospoda. Způsobili jste pozdvižení, které jste si zdaleka nepřáli. Mohutná boule krášlící vaše čelo vám brání v podniknutí dalšího pokusu, tudíž se na reparát vykašlete.

Takže jsme právě byli svědky noční můry všech chlapců. Zkusme tedy pokročit do druhé fáze. Situaci, místo, i dívčinu můžeme ponechat. Opět se dotyčný zvedá, opět ke slečně kráčí, nyní ale dojde přímo k ní a je dokonce schopný jí oslovit. Obvykle z nešťastníka vypadne otázka typu: „Hm. Nazdar. Nevíš náhodou kolik je hodin?“ Slečna evidentně nechápe tuto otázku, jelikož mladý „hrdina“ celou dobu zírá na velké nástěnné hodiny, jejichž zářivá neonová barva snad byla dílem nějakého šíleného designéra. Potom se není čemu divit, když dívčina odpoví ve smyslu: „Jinak si normální?“ v tom horším případě nebo zareaguje slovy: „Chudáčku. Ty jsi krátkozraký?“ a zároveň soucitně chlapce pozoruje. Tomu se to ale nepozdává, její slova bere jako urážku a s hlubokým odfrknutím odchází zpět ke svým kamarádům, kteří se smíchy svíjejí v křečích na podlaze. Pokud má ale mladý jinoch štěstí a narazí na láskyplnou, vtipnou duši, může se dostat do velmi výhodné situace. Při položení otázky dívka exploduje smíchem, neboť se domnívá, že daný hoch je nesmírně vtipný. Poté tedy konverzace nerušeně pokračuje, ale jakmile něžné pohlaví čelí množství otázek podobného typu, spojí si jedna a jedna a opět z chlapce zůstane pouze troska. Ano, samozřejmě existují výjimky, jímž konverzace s dámami, na nichž jim záleží, nečiní sebemenší problémy. Těmto typům říkáme šťastlivci!

Ale čím je to, že se dostáváme do těchto patových situací? Mladík má strach dívku oslovit, aby se vyhnul nepříjemné momentce, a dívka vyčkává. Přičemž existuje spousta děvčat, kterým nedělá problém za některým zajít, poklábosit si s ním a popřípadě si s dotyčným vyměnit telefonní číslo. Z chlapce spadne počáteční nervozita a může se z toho vyvinout solidní románek.

Tento článek je určen především holkám, které vyčkávají a chlapcům, kteří nejsou schopni se chytit příležitosti. Tímto apeluji na obě pohlaví, ať posbírají všechnu zbylou odvahu a zkusí to, poněvadž risk je zisk! Nebo ještě lépe – Bez práce nejsou koláče!

Závěrem bych měl pro čtenáře drobnou poznámku, v níž se s osobami výše zmíněnými plně ztotožňuji. Hlava plná boulí bolí dosud!:-)

Lucass