Psal se rok 2005 a mně bylo 36 let, kdy se mi narodilo mé štěstí.
Jelikož mám 2 dospělé syny, všechen čas jsem trávila se svým broučkem.
Byla jsem s tebou sama a tak jsme cestovali, chodili do kina, do divadla, fotili a pořídili si chaloupku, kde jsem ti vybudovala celé dětské hřiště.
Nastal čas covidu, děti přestaly chodit do škol, rodiče však pracovat museli.
Tím začalo naše trápení a Jiřík s nesprávnou partou upadl do drog.
Přišla jsem na to až pozdě, kdy závislost byla již tak veliká, že změnila celou tvou osobnost.
Začal jsi být zlý, běhal po nocích venku a experimentoval s léky, alkoholem a drogami.
Celou rodinu to začalo pomalu ničit, dohodli jsme se o tvém umístění do léčebny ve snaze ti pomoci.
A to byl začátek konce.
Po dvou utěcích a neúspěšných sebevraždách najednou jsi tu nebyl.
 
Jiříku já se snažila ze všech sil a ty to víš, aby si byl zase ten můj zdravý, vtipný, usměvavý a hlavně maminčin brouček.
Promiň mi, že jsem tě nešlyšela, tvé volání o pomoc, byla jsem sobec a tlačila tě tam kam jsi nechtěl.
Dne 12.10.2022 mi zavolali tu nejhorší zprávu v životě.
Nevíme co se stalo, zřejmě nehoda ukončila tvůj krátký, ale myslím, že krásný život.
Nikdy se s tím nevyrovnám ani nesmířím, denně mi tu chybíš, chybíš nám všem.
Chtěl jsi si udělat kurz, řidičský průkaz a s kamarády vyrazit na 18tiny do Mexika.
Stačilo několik prášků na spaní zapít alkoholem a tvůj sen se rozplynul.
Vím, že to nebyl třetí pokus, měl jsi své plány a jsme nešťastni z toho jak vše dopadlo.
Miluju tě, vždy budu a na tom se nic a nikdy nezmění.
s láskou máma