Drahý můj Petříčku, můj chlapečku, nemůžu ani vyslovit ten zoufalý pocit nad Tvojí ztrátou. Byl jsi pro mě životní sluníčko, pro které jsem měla chuť a důvod žít. Už když jsi se narodil, všechno se točilo kolem tebe, moc jsme Tě zbožňovali, od narození jsi nám dělal velkou radost, ve všem jsme Tě podporovali a jak jsi dospíval a začaly tě provázet nelehké životní situace, tak jsi nám náhle psychicky onemocněl. Měl si pocit, že Ti nikdo nerozumíme, že Tě nemá nikdo rád, stále jsi bojoval s námi i se sebou. Nedokážu si představit, co se Ti v té hlavičce muselo hrozného odehrávat. Muselato být pro Tebe bolest, zoufalství a jen trápení, stále jsi nám říkal, jak nejsi šťastný. Tak jsi se rozhodl si své trápení ukončit sám. Přišel jsi domů za svojí rodinou se ještě naposledy rozloučit a já jsem byla zrovna v práci a nic jsem netušila, že jsi přišel i za mnou naposled. Odešel si z tohoto světa dobrovolně, zastřelil jsi se střelnou zbraní. Od toho dne mi puklo srdce a nevím, jak budu bez tebe tady dál žít, můj chlapečku. Asi jsi si ani neuvědomil, jakou jsi mi Tím způsobil velkou bolest. Posílám Ti pozdrav a velkou lásku, tam odkud už není návratu. Doufám, že už je Ti dobře. Tvá máma.