Matýsek (4 roky, nešťastná náhoda)

Matýsek se narodil jako zdravý chlapeček a měli jsme z něho všichni velikou radost. Narodil se jako druhé dítě 7 let po své sestřičce. Vše probíhalo v pořádku, zvládl nástup do školky, svou první (a poslední) dovolenou u moře. Byl to veselý kluk, miloval auta, znal všechny jejich značky, uměl si s nimi krásně hrát, hodně jsme chodili ven, do zooparku a na dětská hřiště.
Ten osudný den 28. 8. 2008 začal normálně - já šla do práce, manžel měl dovolenou a byl s  dětmi doma. Volal mi do práce, zda až přijdu domů, půjdeme se podívat do  autobazaru na nějaké auto. Souhlasila jsem. Po návratu z práce jsem šla Matýska probudit, lechtala jsem ho na bříšku.

Vyrazili jsme do nedalekého autobazaru, okukovali jsme všechna ta auta, Matýsek byl ve svém živlu. Také se chtěl pochovat, tak jsem ho vzala na ruku a chvíli nesla. Pak jsme se vydali ještě na procházku a v parku jsme se rozhodovali, kam dál? Zda  na dětské hřiště, nebo k pantátovi na návštěvu. Zvolili jsme druhou možnost. Na návštěvě to bylo příjemné, Matýsek poprosil dědu, zda s ním půjde ven před dům na zahradu. Dědovi se moc nechtělo, ale my jsme ho přemluvili, a tak šli.

My jsem v klidu pili kávu. Najednou zazněl zvonek, děda nesl Matýska v náruči a řekl, že spadl z houpačky. Vůbec jsem v tu chvíli nepochopila, co se stalo. Děda mu zavěsil dřevěnou houpačku na kovovou tyč, kam se věší i prádlo. Ta byla zrezivělá a celá se Matýskovi zřítila na břicho.

Hned se mu dělalo špatně, zvracel. Naložili jsme ho do auta a odvezli ho na chirurgickou pohotovost. Tam ho vyšetřili, odvezli ho na CT, ultrazvuk. Pak na chirurgickou JIP a vyjednávali telefonicky převoz do  Prahy-Motola. To se také stalo, Matýska letecky přepravili. My jeli domů a v noci jsem do Prahy volala. Tam mi řekli, že dělají kontrolní CT. Ráno jsem opět volala a pan doktor řekl, že můžeme přijet. Sbalila jsem Matýskovi pyžamka, bačkůrky a hygienické potřeby. Po příjezdu do Motola nám lékař oznámil, že Matýsek je připraven na operaci a my máme tak 3 hodiny čas, abychom se jeli někam najíst.

Po příjezdu byl stále na sále, takže jsme před operačními sály čekali. Vzpomínám si na datum, které bylo na chodbě - 29. 8. 2008. Říkala jsem si, že jsou Matýskovi 4 roky a 4 měsíce. Pak jsme ho viděli, jak ho odváží na dětské ARO. Čekali jsme na lékaře, který ho operoval. Řekl nám, že mu operovali slinivku, vzali mu 5 cm střeva a zašili cévu, která mu tam tekla. Řekl nám, že to může dopadnout dobře, ale také špatně. Vím, jak jsem volala mamince a říkala jí to a s otázkou „Co budeme dělat?" mi odpověděla „Já nevím". Poté jsme se vydali hledat dětské ARO. Tam nám lékař řekl, že po tom co Máťa prožil, je jeho stav stabilizovaný, byl v umělém spánku. Šli jsme se na něho podívat, byl jako andílek. Přes den jsme si vyjednali na ubytovně ubytování, ale  neměli jsem sebou žádné věci, proto jsme odjeli domů. V sobotu ráno jsem ještě vyžehlila, zabalila nám věci, manžel šel Matýskovi koupit knížku a  autíčko.

Když jsme dorazili do Prahy, ubytovali jsme se, šli jsme navštívit Matýska. Ten už byl z umělého spánku probuzen a komunikoval s námi. Měli jsme ohromnou radost. Četli jsme mu z nové knížky, ukázali autíčko, Měl radost. Byl po tom  všem moc unavený. Odpoledne jsme za ním byli znovu, byl čím dál unavenější. Večer jsme se vrátili na ubytovnu a druhý den po snídani jsme šli opět za Matýskem. Dlouho nám nikdo na ARU neotvíral, už to bylo divné. Za chvíli nám přišel otevřít doktor, ukázal nám na židle, ať se posadíme. Matýskův stav se výrazně zhoršil, začaly mu selhávat játra a  ledviny, byl uveden opět do umělého spánku. Byl napojen na dialýzu. Byli jsme zdrcení, po včerejšku naše naděje pohasínala. Ale stále jsme věřili, že to bude dobré. Byl na špičkovém pracovišti, dostával ty nejlepší léky, starala se o něho jedna sestřička. V pondělí byl jeho stav stejný, dokonce nám jeden pan doktor říkal, že se máme připravit na nejhorší. Ale jde to vůbec? V pondělí večer mu měli dělat kontrolní ultrazvuk bříška, měli jsme si zavolat. Manžel spal, tak jsem si zavolala sama.

Matýska museli operovat znovu, při operaci jim začal umírat, oživovali ho dlouho, podařilo se jim to, ale mozek byl poškozený... Věděli jsme, co přijde, bylo to strašné. Ještě 2 dny jsme v Praze čekali, až Matýsek odejde. Nikomu bych to nepřála. Ještě ten den navečer jsme se šli s Matýskem rozloučit, sloužila totiž sestřička, která Matýska zažila, když byl v bdělém stavu. Pohladila jsem Matýska a řekla mu Odejdi už!!! Asi za 2 hodinky mi zazvonil telefon a ta sestřička mi oznámila, že Matýsek zemřel a zda přijdeme. Řekla jsem jí, že ano. Bylo to moc smutné, ale Matýsek vypadal, jako když spinká. Řekla jsem mu, ať se tam, kde je, má dobře. Ještě chvíli jsme seděli venku na lavičce a mně bylo lehko na prsou, jako by do mě vstoupil klid. Druhý den ráno jsme vyzvedli potvrzení o úmrtí a jeli domů. Sami, bez Matýska, s velkou bolestí v srdíčku. Zase pláču, když o tom píšu, ale nejde to jinak... Matýska jsme milovali a nikdy na něho nezapomeneme!!!!!

S manželem jsme rozvedení, nějak to po té tragické události v manželství nešlo. Hodně mi pomohla práce, kam jsem nastoupila pár dní po smrti Matýska, také rodiče, dcera, sestra a všichni dobří lidé.

S láskou, maminka Lenka



Vyhledávání

Přihlášení pro úpravy

E-mail
Heslo
   Registrace

Dnešní láskyplné vzpomínky

Honza Štefka

Honza Štefka
* 18.03.1990
† 20.10.2013

Kristýnka Makešová

Kristýnka Makešová
* 18.03.1993
† 26.02.2008

Robert Chroustovský

Robert Chroustovský
* 02.01.1977
† 18.03.2012

Jan Tomáš

Jan Tomáš
* 18.03.1981
† 01.12.2007

Podpořte nás

č. účtů na provoz a aktivity DC
............2032560001/5500 (Raiff)

............2600173430/2010 (FIO)
č. účtu pro veřejnou sbírku DC
............2032560028/5500 (Raiff)

Nakupujte ve svých e-shopech
přes portál GIVT.cz
.....................

Staňte se našimi členy

Další možnosti podpory
naší činnosti najdete ZDE

ZA VAŠI PODPORU DĚKUJEME!

Failed to connect to MySQL: ()