Jak můžete pomoci- postřehy z vlastních zkušeností mnoha rodičů a rodin.

• Když zemře dítě, v jakémkoliv věku a z jakékoliv příčiny, většinou se ten,kdo chce rodině pomoci, cítí bezmocný. Marně hledá slova i skutky.

• Žádné univerzální rady ani kouzelná slůvka, které by zmírnily bolest rodičů a členů rodiny bohužel neexistují.

• Při prvním kontaktu proto stačí krátká a upřímná věta - např. : „Moc mě to mrzí, je mi to tak líto" a tiché objetí. Nebojte se plakat.

• Určitě neříkejte:

„Vím, jak se cítíš", pokud jste takovou situaci sami nezažili.
„Život jde dál" - rodiče, kterým zemře dítě, mají pocit, že v té chvíli pro ně život skončil.
„Bude líp, uvidíš, to chce čas" - rodiče to nezajímá, ani tomu nevěří.
„Asi to tak mělo být"
„Můžete mít další dítě" - rodiče chtějí v dané situaci jen to dítě, které ztratili.

• Vyvarujte se rad: Měl bys...Měla bys.../už přestat plakat, začít chodit mezi přátele.../

• Okolí má někdy snahu rodiče „tahat" ze zármutku. Ale oni potřebují prostor a čas pro svůj zármutek, potřebují si ho odžít a potřebují mít a někoho nablízku, kdo jim bude naslouchat.

• Naslouchejte a mějte pochopení, že členové pozůstalé rodiny mohou být kolikrát plni vzteku, výčitek, někdy i nenávisti.

• Pokud cítíte, že chtějí mluvit, ptejte se jich, jak se to stalo, naslouchejte, NEHODNOŤTE!

• Nabídněte praktickou pomoc - s pohřbem, s úklidem, s hlídáním a zabavením dalších dětí v rodině.

• Buďte trpěliví a pochopte, pokud vám nezvedají telefony a odmítají pomoc.

• Nebojte se mluvit o zemřelém dítěti, sdílet vzpomínky, časem se z bolestných stanou láskyplné.

• Vzpomeňte si na dítě, kdykoliv bude mít výročí, rodiče to velmi ocení.

• Řekněte jim o organizaci Dlouhá cesta nebo o dalších formách pomoci.

• Pokud se vaše kamarádka, či známá vrátí domů z porodnice bez miminka, nedělejte, jako že se nic nestalo. Vše výše uvedené platí stejně, jako by jí zemřelo starší dítě.