Co mi nejvíc pomáhalo:

• toulky přírodou s jeho psím kamarádem Artem, krmení zvěře v lese

• objetí mého manžela a vědomí, že snad společně to všichni zvládneme

• usínání s plyšákem, kterého mi chtěl dát k vánocům, ale už to nestihl

• vypovídání se ze všeho někomu, kdo mi nabídl naslouchat

• četba různých knížek o životě po životě....

• práce, kde jsem musela přemýšlet, abych nezpůsobila nějakou chybu

• sezení mezi jeho fotografiemi a povídání si s ním

• víra, že je stále s námi a slyší nás

• setkání a povídání s kamarády, kteří na něj doposud nezapomněli

• díky sdružení Dlouhá cesta, zapojení se do pomoci lidem, které potkal stejný osud - ztráta dítěte