Co mi pomáhalo.

První dny po úmrtí:

• první dny jsem potřebovala být sama , jak se někdy říká sama se sebou. Vnímala jsem manželovu přítomnost, objetí , ale nic jsme nerozebírali a neprobírali, vnímali jsme jen skutečnost, která se stala

• nemohla jsem se soustředit na žádné čtení, proto jsem volila pobyt v přírodě, procházky , zkrátka nebýt doma, když jsem byla doma - byl zrovna květen, trávila jsem několik hodin na balkone , samozřejmě svůj smutek jsem procítila a probrečela.

• Hned druhý den po pohřbu jsme s manželem vyšli na výlet do hor, horský vzduch, stromy a lesní potůček nám hodně pomohl. Ani jsme si moc nepovídali, každý si promítal své vlastní vzpomínky a myšlenky

• manžel nastoupil do práce a já potřeboval ještě pár týdnů být doma , nakoupila jsem si různé bylinky a květiny , pak truhlíky a začala sázet. Balkón se proměnil na menší zahrádku . Spojení s hlínou mě hodně uklidnilo. Další dny u babičky na zahradě bylo v té době taky přínosem

• volila jsem nenáročné manuální práce, u kterých se nemusí přemýšlet.

• snažila jsem se dodržet denní režim, jíst jak jsem zvyklá a taky co se týče péče o tělo...vařila jsem si voňavé bylinkové čaje

• uvařila jsem a i upekla koláč

• procházky se taky pak změnili na jízdu na kole, když manžel byl v práci , jezdila jsem sama do různých míst v okolí, brala jsem si sebou deku a koukala do okolí a čerpala sílu

Další dny a týdny

•  potřebovala jsem se podělit o svůj smutek, takže nejlepší kamarádka mě vyslechla, kdykoliv když jsem potřebovala

• nástup do práce mi hodně pomohl, člověk potřebuje to okolí, lidi a taky se něčím zaměstnat a nepřemýšlet nad smrtí

• nejdůležitějším bodem, který mi pak nejvíc pomohl bylo vzájemné sdílení s kamarádkou podobného osudu. Vyšli jsem si taky do přírody a všechny naše myšlenky a povídaní se točili okolo našich dětí, vracela jsem domů jak znovuzrozená

• doma jsem třeba nahlas mluvila se zemřelou dcerou, co dělám a budu dělat, kam jdu atd. Pomáhalo mi s ní rozmlouvat...

• když jsem se vrátila ke knížkám, a začala hledat proč ....nějaké věty co se mi líbili - psala jsem je do sešitu, mělo to asi svůj důvod, někdy člověk asi potřebuje vypsat svoji bolest .... uleví se mu

Knížky:

Sylvia Browneová: Cesta na druhý břech

Vladimír Megre: Zvoníci cedry, Anastasia